Pavel Pšeja
Kdo vlastně jsem
Člověk devatera povolání… no dobře, tak jen pěti, ale další mohou docela snadno přibývat. Život je přece plný překvapení.
V roce 1995, to ještě v době mých studií na Filosofické fakultě Masarykovy university, jsem se začal živit jako překladatel. Od roku 1998 jsem k tomu přidal akademickou dráhu, nejdříve jako výzkumný pracovník a krátce nato jako přednášející také na MU, tentokráte ale již na nově založené Fakultě sociálních studií. Jenže svět v prostředí university a odborných textů sice je zajímavý, nicméně také přece jen svým způsobem omezený. A tak vzhůru do reality…
Vždycky mne bavilo cestování – možná je to dědictví po tátovi námořníkovi. Začal jsem s ním už v roce 1988 (tehdy to bylo Maďarsko, takže skoro Západ ;-)), kolem roku 2000 ale bylo docela dlouhé období, kdy jsem se dostal tak maximálně na cesty pracovní. Dlouhodobý pobyt na Havaji roku 2006 mi ale připomněl, že mi něco chybí – a od té doby cestuji stále více a více. A nejenom proto, že mne to baví, ale také kvůli vlastnímu rozvoji. I proto už od roku 2017 působím jako průvodce po exotických destinacích, například pro cestovní kancelář Poznání.
Třeba v rámci mé práce v neziskovém sektoru, kde jsem začal být činný někdy kolem roku 2003 (ne, přesně už si to fakt nepamatuji…), a v něm jsem aktivně působil skoro dvacet let, přičemž v menší míře do něj jsem zapojen i nyní. S touto činností souvisejí i mé aktivity volebního pozorovatele. A nakonec, tak někde na pomezí teorie a praxe, jsem si vybudoval znalost fungování dotačních a grantových mechanismů Evropské unie a stal se expertem i v této oblasti.
Co přijde dál? Nechám se překvapit… to, co dělám teď, je spolu propojené, ale určitě to není konečný stav. Sledujte se mnou, co se bude dít!
„No man is an island, entire of itself… any man’s death diminishes me, because I am involved in mankind. And therefore never send to know for whom the bell tolls: it tolls for thee.“
„Žádný člověk není ostrov, celý sám pro sebe… smrt každého člověka umenšuje mne samého, neboť jsem součástí lidstva. A proto nikdy neposílej se ptát, komu zvoní hrana: zvoní tobě.“
Proto se zajímám o život a o svět, a proto stále více plavu proti proudu… Chápejte to jako mé osobní motto – a přidejte se.